Hodně z nás si Ski or Die (dále jen SoD) určitě pamatuje z dob dávno minulých, kdy se víkendy trávili na kamarádově 386ce za 60 tisíc, a hrálo se všechno, v čem šlo aspoň trochu určit, kdo je lepší (doteď dostávám křeče při pohledu na úvodní obrazovku hry Stunts ;-). A SoD se jela furt. Pořád a pořád "Downhill Blitz" ve snaze dostat čast aspoň o setinku dolu, zoufalé pokusy zmáknout v "Snowboard Half-pipe" ještě jednu otočku před limitem atd. Takže, přátelé, klikněmež na multiplayer, zapišme se do listiny a hurá na start!
Část první:
Downhill Blitz - rozjedem se z vršku, rozbijem si držku
Pokud při pohledu na sníh dostáváte kopřivku a první synonymum, které vás napadne při vyslovení slova lyže, je zlomenina, downhill pravděpodobně nebude vaší nejoblíbenější disciplínou. To ovšem neznamená, že byste si ho nemohli vyskoušet nanečisto. Je to jednoduché. Na začátku prostě z ničeho nic spadnete z nebe nahoru na kopec, vybaveni pouze lyžemi, hůlkami a bavlněným spodním prádlem. Úkolem je dojet do cíle v co možná nejkratším čase. Trasa je velmi různorodá a často se větví, takže hledání té správné, nejrychlejší, vám zabere spoustu času. Cestu vám kříží prohlubně, stromy, domek, most a spousta výmolů, na kterých si bez problémů rozbijete... iluze.
Část druhá:
Snowboard half-pipe - žehlící prkna na start!
Tentokrát si místo na lyžích rozbijete kušnu na prkně. Tentokrát není vaším cílem dojet v co nejkratším čase, ale máte přesně dvě minuty na to, abyste na half-pipe předvedli nejlepší co umíte. Cílem je dotáhnout do konce co možná nejvíce (co možná nejrůznorodějších) skoků. Podle obtížnosti jednotlivých skoků jste ohodnoceni adekvátním skore. Tzn. při snaze dostat se do údolí 5cm přískoky nebude vaše hodnocení zrovna hvězdné, ale při výskoku v pořádné rychlosti a následném předvedení epileptického záchvatu ve vzduchu na tom budete o moc líp. Možná vás napadne, že v tom případě bude nejjednodušší naučit se nějaký složitý skok, ten pořád opakovat a těšit se z rekordů. No, smůla. Čím víc typů skoků totiž předvedete, tím vyšší bude váš konečný bonus. Samozřejmě i tady jsou sem tam na trati překážky, jako třeba "cosi" vzezření pankáče s motorovou pilou. Ale padat budete i bez jeho zásahů, protože zvládnutí některých skoků vyžaduje spustu času stráveného poctivým tréninkem, např. několikanásobné otočení kolem vlastní osy není žádný med.
Část třetí:
Acro serials - točíme se točíme, do diváků skočíme
Chcete si zahrát na Aleše Valentu? No problem. Trojité salto s pěti vruty (nebo jakže to bylo) sice neskočíte, ale i tak zvládnete předvést kreaci, při které se slabším žaludkům zle rozhodně udělá. Acro serials považuju já osobně za nejslabší část hry, protože se dost brzy naučíte skok, za který dostanete nejvyšší možné ohodnocení a tím veškerá zábava končí. Můžete si cvičit fintičky jako mávání lyží a "jet na efekt", ale je vám to onen pověstný prd platné. Jedno salto vpřed a druhé vzad a je to. Body vám uděluje pět rozhodčích a po každém skoku vám zatleskají diváci. Hmmm...
Část čtvrtá:
Snowball blast - štve tě dlouho v lásce sok? hoď mu kouli na rozkrok!
Taky vám představa koulování na monitoru přijde minimálně zvláštní? Nezdá se to, ale i to může být celkem sranda. Stojíte v malém sněhovém opevnění a všude okolo jsou vaši nepřátelé přímo dychtící vmést vám do tváře dobře uplácanou sněhovou kouli. Kadence házení koulí je sice dost podezřelá (řekněme, že se hodně divím, že se vám nezahřívá hlaveň :-)), ale to je vlastně jedno. Koulí máte sice omezený počet, ale na obrazovce se sem tam objeví hromada sněhu, kterou stačí sestřelit a zásoba je doplněná. Vpravo nahoře máte jakýsi scanner, který vám ukazuje, z kterého směru po vás hází projektily největší počet nepřátel. Občas se mezi koulomety objeví náhodný lyžař nebo yetti, které nesmíte sejmout, jinak vám bude odečteno skóre. Na celou hru máte dvouminutový časový limit.
Část pátá:
Innertube trash - protože i s gumou je to sranda
Dostáváme se k disciplíně poslední, k jízdě na duších od pneumatik. Vy a váš soupeř (tahle minihra je pro dva hráče - vy versus počítač resp. kamarád). Cílem je dosáhnout co největšího skóre. Toho docílíte několika způsoby. Jednak na cestě dolů z kopce můžete sebrat spoustu bonusů, ale hlavně, spoustu bodů získáte eliminací soupeře! Na trati se občas objeví vidlička, nůž nebo šipka a vy můžete pomocí těchto předmětů propíchnout oponentovi duši. Zní to jednoduše, ale natočit se k soupeři za jízdy správným směrem je velmi obtížné, protože trať je plná nerovností a každá z nich vás vychýlí o několik desítek stupňů. Váš kruh, stejně jako soupeřův, vydrží několik zásahů, vyspravit ho můžete sebráním náplasti nebo pumpičky. Píchnout ovšem můžete i o pasti na trati, nebo se můžete převrhnout při vyjetí z trati. Další bodové ohodnocení můžete získat tak, že se ocitnete na samém spodím okraji obrazovky, zatímco váš soupeř se loudá nahoře a dotkne se horního okraje (stejný princip jako v Micro Machines). Stejně tak můžete ovšem body ztratit.
No a na závěr něco k technickému zpracování. Grafika - 16 barev, 320x200 (EGA), ručně kreslená, neurazí. Ovšem hudba, to je úplně jiná káva. Speaker sice piští dost nějapně, jako ostatně v každé jiné hře, ovšem při použití níže zmíněného triku se zvukovou kartou je zvuková stránka hry neuvěřitelná. Zvuků sice moc není (asi tak 3), ale hudba, ta hudba! Skladeb je sice schodou okolností stejně jako zvuků, ovšem neoposlouchají se ani po 101. spuštění. Upřímně netuším, jak se autorům podařilo na Adlibu napodobit elektrickou kytaru aniž by to znělo směšně, ale výsledek je prostě vynikající. A co tu vlastně takhle plkám a zdržuju vás? Zahrajte si a uvidíte sami.
Tip:
Pokud máte zvukovku kompatibilní s Adlibem (prakticky všechny Blastery např.), spusťte hru s parametrem "adlib" (napište ski.exe adlib). Z reproduktorů se vám začne linout nejlepší rockovej sountrack vůbec.
|
